Metropole z vepřovic, ekvádorské pralesy a karneval. "Expedice - 4.část"
V minulé části vyprávění jsme putovali po Peru. Teď je na řadě jeho nejsevernější část a poté již ekvádorské pralesy, karneval a vulkán Chimborazo.

Vyjímáme z emailového deníku: Datum: 15. 2. 2002:

U města Trujillo jsme opět zaskočili k Pacifiku a ta potvora je pořád hrozně studená. Navštívili jsme tedy radši obrovské (až 40 m vysoké) pyramidové stavby z nepálených cihel a s bizarními barevnými freskami místních prastarých kultur Chimú a Moche. Samozvaného průvodce nám dělal místní "policajt" Rubens, kterého jsme se předtím zeptali na turistické informace a on nás místo toho přemluvil, že má o víkendu volno a že nás provede všude sám osobně. Byla s ním legrace, jeho výklady historie byly více než neformální, ani se to nedá reprodukovat. Pak následoval triumfální noční přejezd do Ekvádoru na motorové tříkolce. Všichni tři jsme se tísnili i s "báglama" na malé sedačce vzadu a řidič vepředu neustále foukal do nádrže, neb mu docházel benzín. Ale dojeli jsme. Ekvádor je malá, zelenou vegetací porostlá země, kde jsou místo vlastní měny americké dolary a momentálně také období dešťů. Strávili jsme několik nocí přímo v pralese - mlžném horském i deštném (park Podocarpus). Zvuky pralesa, zejména v noci, jsou docela "hustý" zážitek, stejně jako koupání v krystalických bystřinách a pralesních vodopádech. Hustá vegetace se šplhá nahoru a ve výšce kolem 3 300 m n.m. se prales mění v paramo s mlhou zahalenou klečí. Momentálně jsme opět na pobřeží Pacifiku v Puerto Lopéz. Dopoledne pozorujeme při práci místní rybáře. Vynášejí z loďek na ramenou v plechových bednách úlovek a nakládají ho na přistavený náklaďáček. Má to však háček - místní velice drzí pelikáni neponechávají nic náhodě. Jsou velice dobře organizovaní, první pták nalétne nad těžkou bednu, pod kterou se rybář při chůzi prohýbá a strhne z ní plachtu, která má sloužit jako ochrana právě proti těmto nezvaným strávníkům. Tím je bufet otevřený a než rybář urazí kýžených 20 metrů, celá "pelykání smečka" se střemhlavými nálety spokojeně obslouží. Bydlíme v bambusové chatce "cabaňa" 20 m od pláže. Voda je tady konečně teplá jako kafe a jsou tu i parádní vlny. Tak jsme stále naložený v moři, protože kromě pozorování, jak místní party psů s divokým štěkotem pronásledují po pláži jedoucí cyklisty, se tu stejně nedá nic jiného dělat. Už pátý den tu je totiž karneval a tím pádem kromě hospod nic nefunguje - ani banka, kde bychom doplnili finanční rezervy, abychom mohli pokračovat v cestě. Prostě místní se baví. Jsme pořád zlitý vodou - to je takový místní karnevalový obyčej, polévat každého vodou. A je to docela milá pozornost v těch vedrech.
Datum: 27. 2. 2002: Nemohli jsme si nechat ujít nejvyšší ekvádorskou horu-sopku Chimborazo (vrchol 6310 m n.m., naposledy aktivní v r.1530). Byl to takový spíše komický "výstup". Ráno jsme kvůli němu vstávali již před 4 hodinou, nahoru jeli za naprosté tmy taxíkem - řidič měl velké problémy najít správnou cestu uprostřed "polňaček" v lávovém poli. Pak jsme měli jen půl hodiny, abychom v šeru a mlze překonali převýšení 200 m a dostali se do výše 5000 m n. m. Byli jsme rádi, že to naše chatrné plíce vydržely. Odměnou byly čisté záchodky v 2. základním táboře. Ještě jsme stihli připálit cigaretu jakémusi horolezci, který neměl oheň a už jsme běželi dolů, abychom stihli do 7:00 ujet, než dorazí správa národního parku a od každého "zkasíruje" 20 dolarů. Uháníme taxíkem po silnici dolů, když se taxikář začne za jízdy plácat po stehnech a vesele haleká: "Ještě tu nejsou, převezli jsme je!" Za 10 minut míjíme v protisměru podivné, obrněné vozidlo. Máme prý štěstí - jezdí sem 3 strážci v doprovodu 5 policistů se samopaly.
(JP, expedice2002@seznam.cz)